Meditace pro ty, kteří si v srdci uchovávají víru, že realita, ve které si právě prožíváme své JÁ není jedinou. Pro ty, kteří věří i ve vyšší reality, kde moudrost, vědění a láska mají větší hodnotu než materiální statky a v nichž jsou bytosti, pro které je náš svět přístupný a pokud se svobodně rozhodneme, pomáhají nám… Kde je vše uvěřitelnou skutečností.
Životní zkušenosti nenabýváme pouze krásnými příběhy, ale i nepříjemnými zážitky, které se v běhu života mohou jevit jako drobné epizody i jako seriály na pokračování. Z různých důvodů na ně raději zapomínáme, ale pokud je dobře nezpracujeme, uložené hluboko v nás mohou našemu životu určovat nežádoucí vývoj. Vyčištěním těchto dějů vracíme světlo do našeho bytí.
Mír – Uklidnění, vyrovnanost jsou sesterské pocity, ale MÍR je vysoko nad tím. Naprostý úplný mír, klid duše. Mír jsou klidné modré oči, laskavě konejšící v každé situaci. Všichni ho v sobě máme, jen je někdy „sakra“ těžké ho v sobě nalézt. Meditace, která vám pomůže nalézt a uvědomit si mír ve svém nitru nejen pro letní chvíle odpočinku, ale pro každý den v životě.
Způsob, který může v trosečníkovi na pustém ostrově zapálit plamen naděje. Každý z nás může být čas od času takovým ostrovem, který má svá přání a nezná adresu, na které by žádal jejich splnění. Je spousta „obyčejných“ přání, která máme a jen nevíme, koho požádat. Naděje a víra nám pomohou v této meditaci vytvořit podmínky pro splnění i těch nejtajnějších přání. Přijte společně vyjádřit a vyslat svá přání po hladině moře nekonečné moudrosti a lásky Vesmíru k jejich naplnění.
Hlava – sídlo řídícího centra našeho organismu. Denně jí projde ohromné množství informací, které musí zpracovat a vyhodnotit a roztřídit. Zároveň je sídlem naší paměti, intelektu, intuice. Je jako velké překladiště, ve kterém se může časem nahromadit i mnoho zbytečností omezujících jeho prostor a zpomalujících jeho činnost. Je užitečné ho pravidelně kontrolovat, čistit a srovnávat, aby jeho výkonnost byla efektivní a měla správný smysl.
Vztek je silná emoce, jejímž zpracováním uvádíme do rovnováhy vztah mezi sebou a okolním světem. V rozumné míře je dobrým pomocníkem při změnách v životě. Pojmenování vzteku je prvním krokem, pak by mělo následovat zklidnění a uvědomění si, proč v nás vznikl pocit ohrožení. Co nám brání v dosažení toho, co chceme. Teprve pak můžeme jednat. Neubližovat.
Bolest má ochranný charakter, ale pouze do určité míry. Říká nám, že nějaká naše součást není v pořádku a varuje nás před horšími důsledky. Její stupňování záleží na tom, jak moc její signály ignorujeme. Je velmi důležité, pokud nás něco bolí, fyzicky i psychicky, odstranit příčinu, pak vyléčit rány. Nejen ji pouze utišit, vrátila by se zpátky. Na cestě k lásce není nutné prožívat bolest.
Život každého z nás je protkán řadou vztahů, které více či méně formují náš život. Některé vznikají automaticky naším bytím, další si volíme sami a do jiných jsme v rámci různých pravidel vtlačováni i proti svému vnitřnímu cítění. Některé vztahy v nás mohou vyvolávat pocit závislosti, která omezuje naší svobodu. V meditaci se zaměříme na přerušení takových vazeb.
Asi není člověk, kterého by toto téma alespoň okrajově nezajímalo. Každý máme za sebou řadu životů a celou škálu rozmanitých prožitků, ze kterých dnes zpravidla nevědomky čerpáme. Minulost je zdrojem našich zkušeností dobrých i těch horších a náhled do ní nám může pomoci pochopit přítomnost. Důležité ale je, že nikdy nemusíme vláčet její tíhu – pokud ji jako těžkou vnímáme. A také je dobré ji nezatracovat, protože vědomě přijatá zkušenost se automaticky stává součástí naší moudrosti, kterou už nikdy, pokud nechceme, nemusíme opakovat.
Vytváření hojnosti – uspokojení potřeb je základem spokojeného života. Co je pro naše žití důležité, si určujeme sami. A někdy máme pocit, že podmínky pro dosažení spokojenosti nejsou splnitelné nebo dostupné a my propadáme zklamání. Ale to není nutné, pokud jsme schopni si uvědomit, že základním pravidlem hojnosti je udržení naší vnitřní rovnováhy a čistoty, která nás hojnosti otevírá.
