Psát o sobě a snažit se vtěsnat do pár řádek svůj život je pro mne docela náročná práce. Poměrně dlouho jsem tu měl vystavený svůj osobní životopis, ale ten je důležitý pro mne, ale pro nezaujaté čtenáře by mohl být až příliš zdlouhavý a nudný. Dnes by mi stačilo jedno slovo – JSEM.

Jmenuji se Jiří Nohovec a do tohoto života jsem vstoupil v polovině šedesátých let minulého století. Převážnou část svého dětství jsem prožil a prožívám v Plzni, ale svůj druhý domov cítím už přes třicet let v Jižních Čechách, tedy konkrétně na Třeboňsku.

Během svého pracovního života jsem se ocitl v různých profesích – nejvíce času jsem strávil na české železnici. Všechny pozice měly jedno společné – kontakt a práci s lidmi v různých úrovních. Deset let i s přímým zaměřením na osoby se zdravotním postižením a vzděláváním v této oblasti. Během této činnosti jsem v roce 2005 získal od Národní rady osob se zdravotním postižením cenu Mosty 2004. Jsem absolvent bakalářského studia Filozofické fakulty UP v Olomouci, se zaměřením na vzdělávání dospělých.

Souběžně s hlavním zaměstnáním jsem se věnoval i poznávání své duchovní cesty, práci s léčivou energií, terapiím zaměřeným na soulad fyzické i duchovní roviny. V roce 2012 při společné práci s mou tehdejší partnerkou se nám spontánně otevřely brány do vyšších rovin bytí, ve kterých dochází k překvapujícím setkáním s úžasnými bytostmi i věděním a moudrostí jimi nesenou – našimi průvodci.

Tato setkání pokračují dodnes s mojí současnou partnerkou Romanou, se kterou se toto poznávání vyšších rovin rozvinulo do mnohem hlubších i nečekaných rozměrů. Tyto světy jsou přístupné nám všem a proto své zkušenosti i poznání z těchto setkání předávám ve své současné práci terapeuta při osobních konzultacích i při skupinových setkáních.

Moje duchovní cesta

….Pár let po společenské změně v osmdesátém devátém, kdy se nám začal pomalu otevírat dosud „zapovězený“ svět, jsem se postupně seznamoval s oblastí duchovní práce a souvisejících činností. V průběhu následujících let jsem přečetl spousty knih, účastnil se přednášek a seminářů i terapií nabízejících nové přístupy k poznání sebe sama i světa, ve kterém žijeme. Začal jsem se „rozpomínat“ na práci se svým nitrem, komunikaci s vesmírem a práci s léčivou energií. Pomáhalo mi to především překlenout složitá životní období. Každý další krok mi otevřel něco nového. Stále jsem kolem sebe hledal něco, o co bych se mohl opřít. Vlivem prostředí, ve kterém jsem vyrůstal, stavěn a orientován převážně materialisticky – hledal cestu. Učil se pokoře i lásce a uvědomoval si nová poznání (a bylo to, a stále je, někdy „sakra“ těžké učivo) a postupem času pochopil, že to jediné a správné nenajdu nikde okolo, ale v sobě. Přijetím zodpovědnosti za svůj život jsem se zároveň stal jeho vědomým tvůrcem a také jsem vědomě přijal do svého života Boha. Přesto je třeba říct, že tento proces se nestal naráz, jako když stisknete vypínač, ale přicházel pozvolna a nenápadně a „TO“ uvědomění si, že na své cestě stojím o kus dál, mi museli „shora“ zdůraznit několikrát, než jsem to začal brát vážně.

Uvědomil jsem si, že věci do sebe zapadají víc, než si kdokoli dokáže připustit, každý člověk, který se mi objevil v životě, mě něčím obohatil, každá událost ve mně něco zanechala. Vyjmenovat všechny by bylo velmi obtížné. Přesto si každý bez výjimky zaslouží moje poděkování, vděčnost i úctu. Týká se to všech mých blízkých – rodiny i přátel, kteří tu stále jsou, i těch, jejichž cesta už dnes vede jinudy na tomto světě i v jiných sférách. Týká se ale s také celé řady lidí, s jejichž cestou se ta moje setkala, byť jen na nějaký čas v rámci práce, školy, či nějaké jiné činnosti. A děkuji Bohu za ta setkání, i přes to, že ne všechna byla dle mých představ o tom, co bych chtěl vědomě žít.

Dnes se věnuji plně práci orientované na návraty lidí k sobě samým, na pomoc při hledání vlastní pravdy a sebe sama těm, kteří o to upřímně stojí a využívám při tom nejen svých zkušeností, ale i přirozené napojení na vyšší sféry, které se mi v uplynulých letech postupně otevíralo. V tomto ohledu se velmi zásadním a skutečně uvěřitelným bodem v mém životě se stalo setkání s mojí současnou partnerkou, s jejímž příchodem do mého života přišla čistá láska a brána k vyššímu poznání se otevřela dokořán.

Neostýchám se dnes přiznat, že svůj život vnímám jako výjimečný a velmi osobitý, ale jedním dechem k tomu dodávám – pokud je můj život výjimečný, pak je takový i život každého z Vás, protože bez lidí kolem mne by můj život byl pouhou prázdnou existencí.