Proces odpouštění je velmi důležitý a jedinečný akt na cestě zbavování se vlastní bolesti, jejíž příčinou mohou být zážitky uložené hluboko v nás. Odpuštění nám otevírá dveře k toleranci i svobodě nás i druhých a zbavuje nás okovů, bránících žít krásný život. Nalézt odvahu k odpuštění je mnohdy těžké, ale ne nemožné. Tato meditace Vám pomůže najít sílu to dokázat.

Smrt je přirozenou součástí každého života, i tak si z ní západní společnost vytvořila téměř tabuizované téma. Klíčem k přijetí smrti je nelpění na vlastnictví, kohokoli a čehokoli; osvobození se od potřeby vlastnit. Přetržením těchto pout můžeme získat schopnost podívat se dál, než běžně vidíme a zjistit, že smrt je pouze malý bod na dlouhé cestě zkušeností.

JSEM – Nádech a výdech. Život. Přítomnost. Láska. Meditace pro ty, kteří pod slovem Bůh nehledají žádné záludnosti, náboženství, dogmata, předsudky, očekávání, podmínky. Tečka.

Vnitřní dítě – návrat do dětství a připomínka časů bezstarostných her a nekonečné fantazie nemusí být vždy jen projevem infantility. Může být krásným a milým projevem svobody našeho ducha. Mnozí z nás dobrovolně a někdy pod tíhou starostí zapomínají, jak je úžasné být dítětem, jehož vnitřní svět nemá žádná omezení. Přijďte s námi znovu najít pohled na svět plný radosti a fantazie.

Očista před jarní rovnodenností. Centrum lásky a vztahů nejen ke druhým lidem a ke světu, ale i lásky sama k sobě. Nalézání, přijímání i dávání. Abychom mohli někoho milovat, MUSÍME milovat především sami sebe. V této meditaci uděláme exkurzi do vlastního srdce a oddělíme to, co do něj patří od zbytečností. Jakmile si „uvědomíme“ lásku k sobě, bude i láska v našem světě – V NAŠEM ŽIVOTĚ.

Láska je základem života i samotným životem. Lásky není nikdy dost i přesto, že je všude kolem nás i v nás. A právě na to někdy zapomínáme. Hledáme lásku a nevidíme ji, vymýšlíme podmínky, za kterých ji chceme získat, zasloužit si ji. Ale to je klam, pravá láska si neklade podmínky a nikdo si ji nemusí zasluhovat. Stačí si uvědomit a posílit její zdroj v sobě.

Vztek je silná emoce, jejímž zpracováním uvádíme do rovnováhy vztah mezi sebou a okolním světem. V rozumné míře je dobrým pomocníkem při změnách v životě. Pojmenování vzteku je prvním krokem, pak by mělo následovat zklidnění a uvědomění si, proč v nás vznikl pocit ohrožení. Co nám brání v dosažení toho, co chceme. Teprve pak můžeme jednat. Neubližovat.

Sebedůvěra vychází z uvědomění si sebe sama i umění využít vlastní schopnosti a zkušenosti. Zdravá sebedůvěra není samozřejmostí a pokud v nás není s láskou posilována jako přirozená součást výchovy, v pozdějším věku se hledá těžko. Když máme pocit, že nám pro ni život příliš předpokladů nenadělil, můžeme si pohledem do svého nitra připomenout, že v nás je mnohem víc, než si připouštíme.

Vytváření hojnosti – uspokojení potřeb je základem spokojeného života. Co je pro naše žití důležité, si určujeme sami. A někdy máme pocit, že podmínky pro dosažení spokojenosti nejsou splnitelné nebo dostupné a my propadáme zklamání. Ale to není nutné, pokud jsme schopni si uvědomit, že základním pravidlem hojnosti je udržení naší vnitřní rovnováhy a čistoty, která nás hojnosti otevírá.

Bolest má ochranný charakter, ale pouze do určité míry. Říká nám, že nějaká naše součást není v pořádku a varuje nás před horšími důsledky. Její stupňování záleží na tom, jak moc její signály ignorujeme. Je velmi důležité, pokud nás něco bolí, fyzicky i psychicky, odstranit příčinu, pak vyléčit rány. Nejen ji pouze utišit, vrátila by se zpátky. Na cestě k lásce není nutné prožívat bolest.