Život každého z nás je protkán řadou vztahů, které nás formují a pomáhají nám směrovat naši životní cestu. V první řadě jsou to vztahy s našimi nejbližšími – rodiče, prarodiče, vrstevníci, kamarádi – lidé, kteří jsou nám velmi blízcí a kteří mají naši přirozenou důvěru. V další linii to mohou být vztahy přirozeně i uměle vytvořené, související s chodem a správou společnosti, jejíž jsme součástí – jde o kulturní vlivy, obyčeje a tradice, tabu, ale i politické vlivy snažící se nás vést i vtěsnat do představy o správném chování člena jakékoli sociální skupiny mající svůj jedinečný směr a cíl. Znamená to, že některé vztahy vznikají automaticky naším bytím, některé si volíme sami a do některých jsme v rámci nějakých pravidel vtlačováni i proti svému vnitřnímu cítění nebo dávno před tím, než jsme sami schopni se rozhodovat. Může se jednat o rodinu, školu, zájmovou činnost, národ, etnickou skupinu i stát, náboženství či jiný filozofický směr. A může jich být i celá řada dalších. Ke každé z těchto skupin zaujímáme určitý postoj a vyjadřujeme tím svůj vztah k obsahu, který se snaží sdělit. S oblibou říkám, že vztah máme i ke své tužce nebo plyšovému medvídkovi. Vztahy mohou být letmé, časově ohraničené i dlouhodobé a tady je důležité si uvědomit, že jsme to my sami, kdo těmto vztahům přikládá rozhodující vlastnosti a osobní význam.

Nezanedbatelným faktorem, který dnešní vztahy (zvlášť mezilidské) výrazně (de)formuje, je rozvoj komunikačních technologií. Ty na jedné straně mohou pomáhat, ale zároveň i škodit. Pomáhají tam, kde by se za běžných okolností lidé těžko setkávali a udržovali osobní kontakt – velké vzdálenosti, dlouhé odloučení apod. Škodí tam, kde se lidé nemají problém setkávat, a přesto raději využívají techniku ke komunikaci. To má za následek jisté odosobnění, ale i zlenivění, což ve výsledku vede k degeneraci osobních vazeb i u velmi blízkých lidí. Lidé spolu přestávají přirozeně komunikovat, sdělovat si nejen radosti ale i své starosti, vnímat ostatní jako citlivé lidské bytosti. Uzavírají se do svých vnitřních světů, a že je něco špatně, zjišťují až ve chvílích, kdy si neví rady s nějakým problémem a mají pocit, že jsou najednou sami, i když je kolem spousta lidí. Krásně to vystihuje termín „Sám uprostřed davu“. Řada lidí si i uvědomuje, že osobní vztahy, ve kterých žijí, nejsou v pořádku a přesto  jejich nápravu neustále odkládají, snaží se je nevidět nebo z nich uniknout, ale to  je jen dočasné řešení, problém se tím neodstraní, ale ještě víc prohloubí. Pak může nastat situace, kdy se i velmi blízcí lidé nedokážou spolu zastavit, podívat vzájemně do očí a říct si  důležitou pravdu a hledat řešení k nápravě. Díky této neschopnosti správně komunikovat s ostatními (a především sami se sebou) si prožíváme „nechtěná“ utrpení vedoucí často až k nezvladatelné vnitřní bolesti. Důležité je, že na neschopnost „sdělovat si vzájemně“ se váže i neschopnost „naslouchat si vzájemně“. Pak se snadno dostáváme do konfliktů, jejichž spouštěčem jsou mnohdy drobnosti, kterých bychom si za normálních okolností ani nevšimli.

Jak pravdivé a moudré  je, především v mezilidských vztazích, rčení, které říká, že je velmi lehké ničit a bourat, ale cesta k vybudování či nápravě je mnohem obtížnější. V dějinách lidstva i paměti každého z nás bychom našli množství příkladů. V širším pojetí tohoto rčení si stačí připomenout války, kolik člověkem vynaloženého úsilí trvajícího i staletí při nich ten samý člověk dokáže zničit za pár vteřin. A jistěže nejde jen o zmar hmotných statků, ale hlavně o rozbíjení dlouho budovaných sociálních vazeb mezi jednotlivci i velkými skupinami, jakými jsou např. rasy nebo národy. A je tu i boj člověčího ega s planetou a jejím ekosystémem – lidská touha nerespektovat přírodní zákony nebo snaha je násilím měnit, přináší kromě tvůrčí radosti i překvapení, když si příroda (člověku navzdory) prosadí svou. Nemusí být ani zemětřesení nebo tornádo, stačí prudší vítr nebo trochu víc vody v řece a kde je člověk se vší svojí chytrostí a technologiemi? Na těchto s mezilidskými vztahy zdánlivě nesouvisejících příkladech si každý jistě dokáže přestavit jak těžké a mnohdy i nemožné je uvést věci do stavu před poškozením a jak důležité je předcházet nedorozuměním vedoucím ke konfliktům, zvlášť když je prevence tak jednoduchá – stačí se naučit dorozumět se… a dojít k vzájemnému porozumění, které obsahuje obě důležité schopnosti –  sdílnou i naslouchací.  A tím se po kružnici vracím zpět k potížím mezilidských vztahů.

Důležitým momentem je uvědomění a přiznání si jeho nevyváženosti a pak už je možné udělat krok k identifikaci příčin. Ty mohou pramenit v různě hlubokých a časově velmi vzdálených zdrojích. K jejich rozpoznání a odstranění slouží řada účinných terapií a  jednou  z nich jsou právě Konstelace Bytostí Světla. Více zde